O laskavém lovci Chaj-li-puovi
28. 8. 2007
|
|
Jednoho dne, když lovil v lesích, zaslechl naléhavý křik z oblohy. Zvedl hlavu a uviděl malé stvoření ve spárech nenasytného supa. Rychle namířil šíp. Sup po zásahu šípem svou kořist upustil.
Chaj-li-pu hleděl na podivné stvoření s hadím tělem: „Běž domů maličký,“ řekl. Stvoření odpovědělo: „Vážený lovče, zachránil jsi mi život, za což jsem ti nesmírně vděčná. Jsem dcerou dračího krále a jsem si jista, že tě můj otec draze odmění. Má mnoho pokladů a kterýkoli si budeš moci vzít. Když se ti žádný z pokladů nezalíbí, můžeš ho požádat o drahokam, který má v ústech. Kdokoli má tento kámen v ústech, rozumí řečem všech zvířat.“
Lovec Chaj-li-pu se nezajímal o poklady, ale rozumět jazykům zvířat ho lákalo. Zeptal se: „Skutečně existuje takový drahokam?“ „Ano,“ odpověděla dcera dračího krále, „ale co uslyšíš od zvířat, si musíš nechat pro sebe. Kdybys to řekl ostatním, proměnil by ses v kámen.“
Mladá dračice ho vzala na břeh oceánu. Když vstoupili do oceánu, voda se před nimi rozestupovala, a tak mohl Chaj-li-pu jít jako po široké cestě. Brzy se objevil zářivý palác. Tam sídlil dračí král.
Dračí král byl rád, že Chaj-li-pu zachránil jeho dceru a nabídl mu jakýkoli poklad, který se mu v paláci zalíbí. Po chvíli ticha Chaj-li-pu odpověděl: „Chceš-li mi dát něco darem, mohu požádat o drahokam ve tvých ústech?“ Dračí král sklopil hlavu a zamyslel se. Potom si vyndal drahokam z úst a podal ho Chaj-li-puovi.
Když se loučili, dračí dcera Chaj-li-puovi opakovala: „Vážený lovče, zapamatuj si to prosím a neříkej nikomu, co od zvířat uslyšíš. Jinak hned zkameníš.“
S drahokamem v ústech Chaj-li-pu lovil ještě raději. Rozuměl jazykům všech zvířat a ptáků a věděl ve kterých částech hor má lovit jaká zvířata. Více ulovil a více dával lidem ve vesnici. Tak rychle uteklo několik let.
Jednoho dne v horách uslyšel skupinku ptáků, jak se o něčem baví s velkou naléhavostí. Pozorně naslouchal. Jeden z ptáků řekl: „Rychle se musíme přestěhovat. Dnes v noci se hora zřítí a celá země bude zaplavena. Mnoho lidí může zemřít.“
Chaj-li-pu se zděsil. Rychle běžel domů a vychrlil na vesničany: „Musíme se rychle přestěhovat; už tady nemůžeme zůstat!“ Všichni byli překvapeni: „Žije se nám tu dobře; proč se stěhovat?“ Chaj-li-pu stále opakoval svá slova, ale nikdo neposlouchal. Se slzami v očích žádal: „Prosím poslouchejte – Přísahám, že to co říkám je pravda. Věřte mi, musíme se hned přestěhovat; jinak bude příliš pozdě.“
Jeden stařík se ho pokoušel uklidnit: „Jsi dobrý člověk a nikdy jsi nelhal. Žijeme zde po generace, ale teď nás žádáš, abychom se přestěhovali. Musíš nám říci proč; stěhování není lehká věc.“
Chaj-li-pu neviděl jinou cestu, jak vesničany zachránit. Náhle byl velice klidný. Velmi zvážněl a řekl: „Dnes v noci se hora zřítí a velká povodeň zatopí tuto zemi. Vidíte, ptáci uletěli.“ Pak začal vyprávět, jak dostal drahokam, rozuměl jazykům zvířat, ale musel to držet v tajemství, jinak by zkameněl a nakonec řekl to, co se dozvěděl od ptáků o pohromě.
Jak vyprávěl, začal od prstů na nohou, přes nohy a tělo kamenět. Když dopověděl, zkameněl docela.
Vesničané stáli v šoku a slzách. Křičeli zármutkem, že neposlouchali Chaj-li-pua dřív. Sbalili své věci, sehnali dobytek, děti a staré a odešli do daleké země. V cestě pokračovali i přes noc, když náhle oblohu pokryla hustá oblaka a začal foukat silný vítr. Zanedlouho se spustil déšť, jaký nikdo nezažil. Ze směru, kde ležela vesnice zaslechly mohutné hřmění řítící se hory…
Přešlo mnoho generací. Říká se, že potomci lidí z této vesnice si stále pamatují laskavého lovce Chaj-li-pua a pátrají po tom kameni.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
