Bambusové pochodně
Mistr Lin Ti jednoho dne navštívil sousední klášter. Představený mu tam hrdě ukazoval, kolik bambusových pochodní dokáží jeho mniši zhotovit.
Mám tu samé pilné a pracovité mnichy Lin Ti, to se musí nechat. Pro všední potřeby kláštera už bychom sice dávno pracovat nemuseli, ale protože jsme nepřestali, nashromáždili jsme ohromné bohatství. Sám velkomožný pan Wang by nám je mohl závidět. Dřeme ovšem, až se z nás kouří.
No a co vás k tomu, dobrý můj představený vede, abyste byli celý den v jednom kole? - Zeptal se Lin Ti.
Tobě to příteli povím, začal představený. Bambusové pochodně jsme nuceni vyrábět v tak velkém množství proto, že jdou ve městě výborně na odbyt. A peníze, které za ně utržíme, potřebujeme na to, abychom zbohatli a nemuseli více pracovat. Už jen několik let a ani nás nenapadne se dřít, budeme se starat jen sami o sebe. Celé dny budeme popíjet čaj a rozmlouvat o učení. Budeme meditovat a poslouchat zpěv ptáků v klášterní zahradě - chlubil se představený svým plánem a zasněně si v duchu maloval tu bezstarostnou budoucnost. Lin tiho hněv ho však vytrhl z příjemného snění.
Za mnoho práce mnoho peněz, to dokáže vymyslet i blázen. To není žádné umění! Nemluvě o tom, že mnoho peněz není zdrojem bezstarostnosti, nýbrž spíše mnoha starostí. Nejde o to, mít hodně peněz, nýbrž dost peněz. Nejde o to, mít hodně času, nýbrž dost času. Nejde o to, hodně pracovat, nýbrž dost pracovat, nejde o to, hodně meditovat, nýbrž dost meditovat. Ale ty, jaký jsi mi povedený představený, tohle nikdy nepochopíš - křičel Lin Ti a po chvíli už tišším hlasem dodal: Je mi tě líto, ale ještě více je mi líto tvých mnichů. Jestliže je vedeš k tomu, aby svůj život roztrhli na dvě půle, aby najprve žili jako chudí otroci a potom jako mudrující boháči, žádáš po nich nemožné. Kde nic není, tam ani kolík nezarazíš! Tvůj plán je naprosto nesmyslný. Přikaž jim, ať s prací přestanou.
Ale Lin Ti se nikdy nedozvěděl, zdali v sousedním klášteře od bláznivého plánu upustili a zda přestali beznadějně dřít do úpadu, neboť se rozčílil do té míry, že ho nikdy více do sousedního kláštera nikdo nedostal.
Beztak jsou věci, které si každý člověk musí rozhodnout sám.
