Na lžíci větrových písmenek
25. 3. 2008
Protivný a skličující zvuk větru zvenčí se nějak zvláštně
prolnul se spánkem mých dětí uvnitř v pokoji - zase černá a bílá, rub a
líc v jednom,cosi venku je nepříjemné a ohrožuje a svištíci oddechují,
za víčky bezpečí a ničím nenahraditelný pocit, že jsou doma.Statečně
jsem sledovala zprávy a pak dokonce i pořad který následoval,než mě
vysvobodila maličkost - na obrazovce se objevil nápis "není signál
22:06" - pár minut úlevy, že netřeba sedět na gauči,ale co mám vlastně
dělat,spát nemůžu, ač jindy touto dobou padám únavou.Skoro mě
udivilo,že jde net...Tak tady píšu, abych tolik nemyslela na Tebe duše
moje,na stromy co nebudou chtít před tím vichrem sklonit hřbet,zítra
je nov a dalo by se čarovat - ale z kouzel mám obavy,i když mě
nekonečně lákají.Protože stačí i maličká minutka pravdy - kdy si nelžu
ani neutíkám do fantazií,iluzí a přepychově hýčkajících snů a
zjišťuju,že to po čem toužím nejvíc,to co jsem vždycky chtěla,opravdu
mám - svoje dvě lásky co spí,a docela klidně i když za sklem fičí a já
z toho cítím v krku kamínky - nač tedy čarovat..? Toužila jsem po nich
ze všeho na světě nejvíc,oni jsou má jistota,klid,zázrak... a nemám je
navždycky,jednou vyrostou a pokojíček bude vypadat jinak,bez nich.To je
to maličké tajemství - víme, že nic není napořád a někdy si to i
dokážeme přiznat...a přesto:nic nám nebrání milovat tak, jako by to
napořád bylo.Vítr sílí a tma je nafoukaná,protože umí udělat
magično,těžko říct,jestli je to umění nebo kýč.Jsem až moc potichu ...
asi je to strach.A psát ustrašánky - kdo by je měl rád,proto je tu ta
TEČKA,četli jste shovívavě doufám,vždyť jsem to napsala já.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář