Na lžíci trpělivých písmenek
28. 3. 2008
Když jsem ráno mávala Adámkovi, který odcházel
do školy, vybavila jsem si hašlerky, stejný vítr v krku mi vyrobil
dnešní mráz, zavřela jsem okno a zůstala v kuchyni s takovým tím
hluchým a kdovíproč opuštěným pocitem - jako když se pohádáte v
nesmyslné hádce. Vím dopředu, že tahle lžíce nebude o předsevzetích do
nového roku,nebudu v ní bilancovat, nebude mít zase (po kolikáté už)
pořádný koneček a uzlík, prožívání je překotná věc i záležitost
absolutního ticha, které je tak hluboké, tak vnímavé, že písmenka
nemají šanci a je pošetilé popisovat, jak se v Tichu rozpouští někam
dovnitř. Možná je to docela poslední lžíce - konečná písmenek Pod
větví, ale třeba vůbec ne, já nevím, nikdy nevím co je poslední... jen
co je první. Tak nezbývá než doufat, že to tvé zavolání bylo poslední
duše moje, prostě proto, že já to tak (TEĎ) chci. Nebudu si hrát na
zklamanou, ač mne něco bolelo a nejvíc asi zjištění, že já si přeju ať
mi nevoláš...ale střípky toho všeho jsou zasloužené, některé věci se
nevrátí dvakrát, třikrát, nebo nějakým počtem přesně daným, vrací se
tak dlouho dokud nepochopíš svoje schované proč, které chápat nechceš,
máš sto různých vysvětlení pro jednu příčinu...a když se odhodláš a
prohlédneš si jak vypadá, hned je to pryč, navždycky packu. Mám ti zač
poděkovat a co odpustit a ty mě taky. Už jsem moc daleko od okna v
kuchyni a od studeného vzduchu,to už bylo dávno, je to skoro jako si
přikázat abych se vrátila zpátky. Ale já si nebudu poroučet..:)
Vážně nejsem vůbec stejná,ale vy také ne - kdo říká že se nemění , ať se tedy nemění...? Není tak velká dřina usmívat se do světa, protože on je krásnější než se odvažujeme si přiznat. Z kuchyně pár kroků do obýváku, stromeček tu bude až do Tří králů, hlavou mi letí vzpomínka na bouřlivou předvánoční diskuzi na fóru. O tom, zda stromky kupovat živé nebo ty umělé, vidím že lidi tak rádi stále bojují za svoje pravdy, za svá zoufalství i svoje naděje,každý se něčeho držíme za ruku. Pustit se je asi úžasné,ale cítím kilo strachu a falešných představ. Všichni chceme být šťastní a spokojení. Maličko zmačkaně a unaveně vnímám začátek toho všeho nového...netroufám si odhanout v čem vidí kdo smysl života. Já vsadím na lásku a laskavost, protože to je úplně nejvíc, přeji vám všem do roku 2008 pořádnou porci..a upřímnou chuť do života:)
Vážně nejsem vůbec stejná,ale vy také ne - kdo říká že se nemění , ať se tedy nemění...? Není tak velká dřina usmívat se do světa, protože on je krásnější než se odvažujeme si přiznat. Z kuchyně pár kroků do obýváku, stromeček tu bude až do Tří králů, hlavou mi letí vzpomínka na bouřlivou předvánoční diskuzi na fóru. O tom, zda stromky kupovat živé nebo ty umělé, vidím že lidi tak rádi stále bojují za svoje pravdy, za svá zoufalství i svoje naděje,každý se něčeho držíme za ruku. Pustit se je asi úžasné,ale cítím kilo strachu a falešných představ. Všichni chceme být šťastní a spokojení. Maličko zmačkaně a unaveně vnímám začátek toho všeho nového...netroufám si odhanout v čem vidí kdo smysl života. Já vsadím na lásku a laskavost, protože to je úplně nejvíc, přeji vám všem do roku 2008 pořádnou porci..a upřímnou chuť do života:)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář