Březnová a zamyšlená lžíce...
27. 3. 2008
Opravdu málo stačí. Nedokážu ještě přestat žasnout...žasnout. Půl roku
nešlo jít si sednout na čaj, nebo zajít do kina a najednou stačilo
Chtít a můj muž si udělal čas... Ocitla jsem se na červeném mechovém sedadle mezi čelistmi chroupajícími popcorn...
Film Vesnický učitel. Úžasný film. Syrový život. Nádherný život. Bolest, štěstí, víra, síla. A láska je ta nejsilnější.
Hodně chci..jen v tom mám ještě trochu hokej..uspořádat to musím..bude to v pořádku... tohle byl zase jeden z puzlíků mé mozaiky, dávám-li si dohromady všechno co prožívám od léta loňského roku, bylo pro mne nesmírně dobře vidět právě tento film. Týden po setkání s Chrudimskými andílky, po filmu Tajemství, po dlouhých a příjemných dlouhých rozhovorech s Motýlkem modráskem, po šesti knížkách Oshových promluv, po Škole malého stromu a obrázcích voskovkama., po penízcích a I-ťingu...Všechno co má, nabízí se ve správný čas, snad už umím trošku líp koukat...A vylepším to, pracuju na tom.
Velké věci jsou krásné, ale já raděj začnu s těmi maličkými. Bolí mě to, že mi některé věci, lidé, události, zážitky..utíkají...ale na dně té bolestil září barevný kamínek. Maličké věci..když prší, když se Adámek směje, když mi Terezka vypráví o klucích ve škole, když si uvařím hřebíčkovo pomerančový čaj a mám čas ho pít a těšit se na něj ještě když bublá voda v konvici.
Každé ráno ta přenádherná možnost, že se může stát něco Zázračného...Ta možnost je tu vždycky.
Maličké věci získávají na významu..stávají se obrovskými ....Netřeba je tedy nazývat malými. Ticho promlouvá stále víc a tak se mi i obtížněji píše, cítím moře lásky, která probouzí strach..a ten strach zase lásku......stará známá vesta.
Bojím se kdo se mi do mých zázraků vejde a kdo půjde jinudy...Ale nebráním nikomu..je nekonečně cestiček.
Ať žije štastný blázen ...nejusměvavější nejbeztarostnější, nejdůvěřivější...z nejmilejších karet Velké arkány.
Film Vesnický učitel. Úžasný film. Syrový život. Nádherný život. Bolest, štěstí, víra, síla. A láska je ta nejsilnější.
Hodně chci..jen v tom mám ještě trochu hokej..uspořádat to musím..bude to v pořádku... tohle byl zase jeden z puzlíků mé mozaiky, dávám-li si dohromady všechno co prožívám od léta loňského roku, bylo pro mne nesmírně dobře vidět právě tento film. Týden po setkání s Chrudimskými andílky, po filmu Tajemství, po dlouhých a příjemných dlouhých rozhovorech s Motýlkem modráskem, po šesti knížkách Oshových promluv, po Škole malého stromu a obrázcích voskovkama., po penízcích a I-ťingu...Všechno co má, nabízí se ve správný čas, snad už umím trošku líp koukat...A vylepším to, pracuju na tom.
Velké věci jsou krásné, ale já raděj začnu s těmi maličkými. Bolí mě to, že mi některé věci, lidé, události, zážitky..utíkají...ale na dně té bolestil září barevný kamínek. Maličké věci..když prší, když se Adámek směje, když mi Terezka vypráví o klucích ve škole, když si uvařím hřebíčkovo pomerančový čaj a mám čas ho pít a těšit se na něj ještě když bublá voda v konvici.
Každé ráno ta přenádherná možnost, že se může stát něco Zázračného...Ta možnost je tu vždycky.
Maličké věci získávají na významu..stávají se obrovskými ....Netřeba je tedy nazývat malými. Ticho promlouvá stále víc a tak se mi i obtížněji píše, cítím moře lásky, která probouzí strach..a ten strach zase lásku......stará známá vesta.
Bojím se kdo se mi do mých zázraků vejde a kdo půjde jinudy...Ale nebráním nikomu..je nekonečně cestiček.
Ať žije štastný blázen ...nejusměvavější nejbeztarostnější, nejdůvěřivější...z nejmilejších karet Velké arkány.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář