Zpěvy staré Číny
Doma
ve Východních horách
nebyl jsem řadu let ...
Kolikrát v Bílém dole
beze mne jasmín kvet ?
Oblak tam beze mne zmizel
do dálky samotný ...
Za který dům jsi klesal
měsíci stříbrný ? ...
..........
Perly a růže
Když jsem
ráno růže
v hedváb vyšívala,
trošku jsem si vzdychla.
Do prstu mě jehla píchla:
bílá růže
zčervenala.
Ve válečné dáli
dlí můj milý.
Slyším dusot koní ?
Jeho koní ?
Ne - to mé srdce mi jak mladé hříbě zvoní.
Slzy v hedváb kanou
bez konce a cíle:
Ruka má je vetká
tam jak perly bílé.
........
Přišel jsem za tebou ...
Přišel jsem
za tebou, venku ač sněží,
přišel jsem, venku ač chladně je,
otevři dveře, viz: v mokrém sněhu
tají mé šlépěje.
...........
Vějíř
Vějíři z hedvábí, ty lichotný a
hladký,
ty sněhu bělejší, bělejší jinovatky,
jak luna kulatý, když kráčí
oblohou
jdi k němu, vějíři, jdi za mne nebohou !
Buď ve dne, v noci s ním,
skýtej mu doprovod,
tvůj vánek chladivý měj vůni stiných vod !
Pak -- chladný podzimek až
lehne do kraje
a žlutým listovím si vítr zahraje --
on v skříně zásuvku tě hodí
nedbale
jak symbol, vějíři, znak lásky nestálé.