Návrat
21. 10. 2007
Návrat
aneb co si zpíval pan Tchao Jüan-ming cestou domů,
když složil v městě svůj úřad
Domů, domů jde ta cesta,
domů pojedu, než býlí
zahradu mi zaplevelí --
dost jsem světu otročil!
Člunek lehce klouže řekou,
vítr nadouvá mi šaty:
-- Poutníče, kam jde ta cesta? --
Soumrak nad krajem se snes.
Starou střechu vidím zase,
radost kroky okřidluje,
sluha u vchodu mě vítá
a na prahu dětí křik.
Zahrada sic zarostlá je,
ale chrysantémy kvetou
jako kdysi. V ruce ručku
nejmladšího -- vstoupím v dům.
Na stole je džbánek vína,
číšku naplním a piju:
na svůj příchod poutníče!
Víno crká, patro chladí,
břečťan po stěně se plazí.
Jižní okno do kraje!
Zahrada má bohatější
denně je a důvěrnější;
nikdo tady na má vrata
nezaklepe -- sám jen s holí
bloudím, civím do modra.
Obláčky tam od hor táhnou
líně bez plánu a cíle,
unavení ptáci vklouznou
do hnízd, večer stíny hází,
domů půjdu, ale dříve
pohladím tvou kůru, sosno,
drsnou kůru rezavou.
Tak bych tedy byl už doma!
Samotě se budu učit.
Svět a já -- my dva se k sobě
nehodíme. Co mám hledat? --
Já nic přece neztratil!
Potlachat si mezi svými,
knížek pár a drobet hudby --
křehce plynou hodiny!
Sedlák přijde ke mně, poví,
že je na cestě už jaro,
západní že pole bude
bude nutno zejtra poorat.
Projedu se volným krajem,
zavesluju v modré loďce
utichlými rybníky.
Vylezu si na kopeček:
zelené a mocné duby,
z mechu kloktá pramínek --
roste to a plodí, stárne
podle míry, podle doby
docela tak jako já.
Čas že k odpočinku? -- Aťsi!
Jakpak dlouho chtěl bych ještě
běhat tady po světě!
Starost život nezacloní.
Bohatství a moc? -- co do ní!
Den můj už se přechýlil.
Oč se starat? Kampak spěchat?!
Za jasného rána vyjdu
v pole, hůl zabodnu, pleju
býlí, pole doorám.
Bůh už sotva bude ze mne --
na příznivý den jen čekám,
abych sám šel cestou svou.
Zatím veršů pár tu složím
u potoka v rosné trávě,
nebo vylezu si tuhle
na kopeček Tungkao,
zapískám si písničku.
Tak chci žít a tak chci umřít;
radostně brát vše, co přijde,
-- mlč, mé příliš chytré srdce! --
za všechno, cos dalo, nebe,
za všechno, co dáš mi, nebe,
dík -- a pár těch veršíčků!
(Tchao Jüan-ming)
aneb co si zpíval pan Tchao Jüan-ming cestou domů,
když složil v městě svůj úřad
Domů, domů jde ta cesta,
domů pojedu, než býlí
zahradu mi zaplevelí --
dost jsem světu otročil!
Člunek lehce klouže řekou,
vítr nadouvá mi šaty:
-- Poutníče, kam jde ta cesta? --
Soumrak nad krajem se snes.
Starou střechu vidím zase,
radost kroky okřidluje,
sluha u vchodu mě vítá
a na prahu dětí křik.
Zahrada sic zarostlá je,
ale chrysantémy kvetou
jako kdysi. V ruce ručku
nejmladšího -- vstoupím v dům.
Na stole je džbánek vína,
číšku naplním a piju:
na svůj příchod poutníče!
Víno crká, patro chladí,
břečťan po stěně se plazí.
Jižní okno do kraje!
Zahrada má bohatější
denně je a důvěrnější;
nikdo tady na má vrata
nezaklepe -- sám jen s holí
bloudím, civím do modra.
Obláčky tam od hor táhnou
líně bez plánu a cíle,
unavení ptáci vklouznou
do hnízd, večer stíny hází,
domů půjdu, ale dříve
pohladím tvou kůru, sosno,
drsnou kůru rezavou.
Tak bych tedy byl už doma!
Samotě se budu učit.
Svět a já -- my dva se k sobě
nehodíme. Co mám hledat? --
Já nic přece neztratil!
Potlachat si mezi svými,
knížek pár a drobet hudby --
křehce plynou hodiny!
Sedlák přijde ke mně, poví,
že je na cestě už jaro,
západní že pole bude
bude nutno zejtra poorat.
Projedu se volným krajem,
zavesluju v modré loďce
utichlými rybníky.
Vylezu si na kopeček:
zelené a mocné duby,
z mechu kloktá pramínek --
roste to a plodí, stárne
podle míry, podle doby
docela tak jako já.
Čas že k odpočinku? -- Aťsi!
Jakpak dlouho chtěl bych ještě
běhat tady po světě!
Starost život nezacloní.
Bohatství a moc? -- co do ní!
Den můj už se přechýlil.
Oč se starat? Kampak spěchat?!
Za jasného rána vyjdu
v pole, hůl zabodnu, pleju
býlí, pole doorám.
Bůh už sotva bude ze mne --
na příznivý den jen čekám,
abych sám šel cestou svou.
Zatím veršů pár tu složím
u potoka v rosné trávě,
nebo vylezu si tuhle
na kopeček Tungkao,
zapískám si písničku.
Tak chci žít a tak chci umřít;
radostně brát vše, co přijde,
-- mlč, mé příliš chytré srdce! --
za všechno, cos dalo, nebe,
za všechno, co dáš mi, nebe,
dík -- a pár těch veršíčků!
(Tchao Jüan-ming)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
