DROBOUNKÉ KVĚTY PRUDCE VONÍ
a žhnou tím víc, že sníh už stál.
Čas trnek je už zas ten tam, mám z toho jenom žal.
Širá pláň řeky, valy mraků,
a dům v té cizí jižní zemi...
Po celý chladný den
se tisknu k zábradlí, závěsy zataženy...
Veselí hosté na rohožích
zvedají plné číše k rtům.
Písně se nesou po vlnách a letí k oblakům.
Na jihu člověk nesmí čekat
a lámat vonné snítky stromů,
teprv když zaslechne smutný hlas píšťaly
v západním pavilónu.
Napsáno na melodii "Tchi žen t´iao" (Kráska neodolatelně vábí)
(Li Čching-tao)
